Geo-blocking v e-shopech končí

Neodůvodněné zeměpisné blokování omezovalo spotřebitele z Evropské unie v nákupech na zahraničních e-shopech. Obchodníci často odmítali prodat zboží nebo služby zákazníkům z jiných členských států, případně upravovali ceny podle toho, odkud objednávka přišla. A to už se nesmí.

Začátkem prosince vstoupilo v platnost evropské nařízení, jehož cílem je zabránit omezování zákazníků v rámci jednotného trhu podle jejich státní příslušnosti nebo místa bydliště. Míří především na on-line obchody a souhrnně se označuje jako nařízení proti geo-blockingu.

Co nové nařízení upravuje?

Věnuje se třem oblastem. „Tou první je otázka samotného přístupu k internetovému obchodu ze všech států EU. Druhou je zákaz odlišných podmínek pro nákup v e-shopu z různých států společenství a třetí řeší nepřípustnost diskriminace v souvislosti s platbou za objednané zboží,“ říká výkonný ředitel APEK Jan Vetyška. Každý z těchto bodů má za cíl usnadnit spotřebitelům přeshraniční nákup a odstranit bariéry na vnitřním trhu EU. Současně ale nepřináší povinnost obchodníků dodávat zboží po celé Evropě.

1. Přístup na stránky a zákaz přesměrování

Příkladem situace, která už by neměla nastat, je automatické přesměrování zákazníka, který si prohlíží zboží na zahraničním e-shopu, na „českou verzi stránek“ s omezeným výběrem. „Obchodníci už nebudou moci zákazníka přesměrovat mezi různými internetovými adresami bez jeho souhlasu. Pokud tedy český zákazník bude chtít vyhledávat zboží v německé verzi e-shopu, který má i českou verzi, nesmí být automaticky přesměrován jako dosud,“ popisuje Jan Vetyška a dodává: „Současně platí, že i při přesměrování se souhlasem nakupujícího musí obchodník umožnit návrat do původního on-line obchodu.“

2. Nepovinné doručování zboží

Jedním z klíčových bodů nařízení je přístup zákazníků ke zboží a službám v rámci EU. Obchodník není oprávněn uplatňovat odlišné všeobecné podmínky na základě státní příslušnosti nebo bydliště zákazníka. To  ale neznamená, že by internetový obchod musel doručit zboží kamkoli v rámci Unie nebo že by pro jednotlivé státy v rámci lokálních verzí nemohl nabízet odlišné služby a ceny zboží. Rozdílný přístup obchodníka ale nesmí být založen na státní příslušnosti, místě bydliště nebo místě usazení zákazníka.

Při přeshraničním nákupu v EU je třeba zachovat selský rozum. Jak vysvětluje Jan Vetyška: „Obchodník nesmí odmítnout zákazníka z EU pouze na základě jeho bydliště či státní příslušnosti. Pokud si takový nakupující bude chtít objednat zboží v rámci států, do kterých prodávající zboží dodává, mělo by mu to být umožněno. Čech si může objednat balíček v rakouském e-shopu, aniž by ho obchodník mohl odmítnout. Současně ale, jestliže tento internetový obchod dodává zboží pouze v Rakousku, neexistuje povinnost dodat zboží do ČR, když tam obchodník se svými aktivitami necílí.“ Nařízení tím chrání obchodníky před povinnostmi, které by pro ně mohly být likvidační. „Zákazník si ale může nechat zboží doručit v Rakousku a tam si ho vyzvednout nebo nechat dodat jinou cestou,“ dodává Jan Vetyška.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v aktuálním Fashion Retail 11-12.2018…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *