Miluju, když zákaznice řekne: To jsem já…

Dveře svého okouzlujícího ateliéru otevírá Liběna Rochová, oděvní výtvarnice par excellence. Energická dáma v černém, s kultivovaným vystupováním a milým úsměvem, ale hlavně se spoustou talentu, který zasvětila módě, kráse a lidem.

Před sto lety se u nás zakládaly vyhlášené módní salony, jejichž sláva se bohužel dávno vytratila. Vám se podařilo takový salon nejen založit, ale i úspěšně provozovat. Jaká k tomu vedla cesta?

Já jsem s oděvem začínala v 80. letech minulého století, v devastující době, kdy se nemohlo podnikat. Ale spousta věcí se dělala na tajno, měli jsme i tak svou klientelu. A pomáhala nám třeba Bertramka, kde se výtvarníci mohli prezentovat, to byl takový ostrůvek svobody v tom marasmu, ve kterém jsme tenkrát žili. Potom, v 90. letech, když se všechno uvolnilo, jsem přijala pozvání na světový veletrh módy do Düsseldorfu.

To byl úžasný start, první prezentace české módy na takovém fóru, a mně se podařilo zabodovat. Celá kolekce se prodala a sklidila velký ohlas. Pak jsem se několik let věnovala svým autorským kolekcím a přehlídkám v zahraničí. Stálo to spoustu úsilí a „dlouhých“ peněz, což je pro samostatného návrháře dost náročné, ale získala jsem cenné zkušenosti a kontakty.

Od mass production jste se ale odklonila…

Opustila jsem ten byznys, protože se v něm ztrácíte, vaše kreativita se ztrácí. Vaše duše, kterou do toho chcete dát, se ztrácí. Řemeslo, zakázka, individualita, tu nemůžete ukázat ve velkých sériích. Ve velkovýrobě vládnou striktní pravidla, peníze… Já proti tomu brojím a vedu ke stejnému postoji i své studenty. Měla jsem nabídku na New York Fashion Week, úžasné, ale já ji odřekla, nechtěla jsem se  do toho kolotoče vrátit.. Tohle prostředí a tato forma práce mě nenaplňují.

V jaké roli se tedy cítíte nejlépe?

Už mnoho let mám vlastní studio a svou klientelu. Jednou ročně pořádám velké inspirativní přehlídky, to jsou ty mé oblíbené výtvarné výlety, ale ne vždy na ně zbudou peníze. Dvakrát do roka připravuji limitované kolekce, které prezentuji formou přehlídky nebo výstavy. Mám ráda přesahy, od módy utíkám vyrábět skleněné objekty, papírové obrazy. A kromě toho učím, už jedenáctým rokem vedu na UMPRUM Ateliér designu a obuvi. Předávám studentům své zkušenosti a také jim zprostředkovávám kontakty, které jsem nastřádala ve světě.

A vaše zakázková tvorba?

Zakázka, to je taková moje třešnička na dortu, protože tvoříme každé zákaznici originál na míru z luxusních, velmi dobrých materiálů. Chodí za mnou věrné klientky, které si pravidelně kupují něco z jarní nebo podzimní kolekce a ještě si nechávají šít na zakázku. Mám s nimi přátelský vztah, jsme si blízké.

Náročná klientela vyžaduje dobré zázemí. Kdo pro vás šije?

Mám špičkový tým na profesionální bázi a skvělého modeláře Pavla Vlasáka. On už rozpozná mé vize i mé oděvní tvarosloví a rukopis, to je obrovský dar. A představte si, že v jeho dílně jsem znovu potkala krejčové, se kterými jsem se seznámila v devadesátých letech, když jsem krátce byla návrhářkou v salonu Eva. Mám štěstí na skvělé lidi, kteří mi realizují všechny kolekce, všechny přehlídky, všechnu zakázku, jsou velmi šikovní. Je to oslava řemesla, nádherná práce! Mohla bych si udělat jakýkoliv návrh, ale kdybych neměla ty, kteří mi ho perfektně zrealizují, nic bych nedokázala.

Prozraďte, jak se provozuje dnešní salon, jak probíhá zakázka u Liběny Rochové?

Věnuji se té práci třicet let, je to také psychologie. Jsem ráda, když mě zákaznice osloví, většinou má důvěru, ví, co může očekávat. Sejdeme se, říká mi, co má ráda, mluvíme o sobě. A mně pomalu startuje barevnost, styl, tvarosloví. To je první schůzka. Ta druhá je konkrétnější, sepíše se zakázkový list, vezmu míry, ukážu několik skic, nad nimi diskutujeme, potom přijde výběr látek. Metráž kupuji sama, hodně mi záleží na kvalitě a jedinečnosti. Obvykle připravujeme i kaliko – náhradní materiál – a hledáme tvar. A pak, ještě než do vybrané látky střihneme, ji na té dámě sochám a zkouším, jestli jí půjde tenhle výstřih, nebo jiný. Následuje první zkouška, druhá a někdy i třetí, to když je materiál náročný.

Takže taková „normální“ zakázková práce.

Hodně mi záleží na kvalitě. Měli jsme teď zákaznici s komplikovanější nachýlenou postavou, potřebovala speciální vycpávku. A o tom je ta zakázka! Šaty měly nakonec nádherná ramena, byly skvěle ušité, jednoduché. V jednoduchosti nejvíc vynikne, jak je výborné řemeslo. I výborný materiál, který řemeslo pěkně podtrhne. A to já miluju, když zákaznice nakonec řekne: „To jsem já.“ (Usmála se opravdu šťastně.) Ta unikátní symbióza vytříbeného designu a skvělého řemesla mě naplňuje.

Ruční práci, kvalitu a osobní přístup chválily dámy už ve zmiňovaných prvorepublikových salonech. Co dalšího dobrého z nich pokračuje i ve vašem studiu?

Já třeba fandím přešívání. Když si zákaznice koupí luxusní materiál a šaty jsou velmi drahé, nabídnu jí, že se za pár let dají přešít. Proč ne? Byla by škoda toho nádherného materiálu. Víte, jsem minimalistka, nejen v tomto pojetí oděvním, ale i v tom, kolik potřebuji oblečení… minimum. Důležité je mít kvalitní věci, které vám vydrží roky.

Jak se takové róby udržují? A jak je skladovat?

Náročné toalety se neperou, musí se čistit. Ženy, které takové originály vlastní, se o ně také patřičně starají. Samozřejmě existují exkluzivní čistírny, které je opatrně ošetří.

A potřebují na ně už samostatnou skříň…

Nejen samostatnou skříň, naše zákaznice mají i samostatné šatny. Speciální prostor, pokoj na šaty. Takové toalety totiž musí viset. Záleží na materiálu, některé těžké se mohou i ukládat do krabic. Některé naše staromilské zákaznice takové krabice chtějí, máme je s logem, zejména na svatební šaty. Děláme i boty, doplňky, tašky, celý servis.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v aktuálním Fashion Retail 9-10.2018…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *