Kamila Boudová – „Módní průmysl není jen o vyrábění peněz.“

Recykluje, kompostuje, vyhýbá se nákupům. Tričko, kalhoty nebo kabát už si nekoupila několik let.  Přední česká odbornice na udržitelnou módu a módní obchod, koordinátorka projektu Fashion Revolution a „aktivistka“ za život bez odpadu je svá a nehodlá být součástí módního byznysu, který jde takzvaně přes mrtvoly. „V Bangladéši se móda vyrábí v podmínkách novodobého otroctví. Pracují tam děti. To nehodlám podporovat,“ říká v otevřeném rozhovoru.

Sametová revoluce u nás proběhla bez většího násilí. Mě zajímá, jestli Fashion Revolution – váš první „(r)evoluční“ projekt vznikl také bez ztráty kytičky?

No, to bohužel určitě ne. Fashion Revolution vznikla jako reakce na pád oděvní fabriky Rhana Plaza, při kterém zahynulo přes tisíc lidí. My, jako revolucionáři, jsme sice žádné nezodpovědné podnikatele nepopravili po vzoru slavné Francouzské revoluce, ale i tak… sametově to moc nezačalo.

Jde vůbec docílit v módním průmyslu toho, aby se udržitelná móda stala něčím automatickým, nikoliv důvodem k revoltě?

Myslím, že jde. Otázka je, jak velká skupina to adoptuje jako něco automatického. Na druhou stranu, hygienické a bezpečné produkty byly původně také výstřelkem a lidé si možná pokládali stejnou otázku, zda se toto někdy ujme. Ale malá skupina lidí věřila v to, že je to nezbytně nutné pro zlepšení života miliónů lidí a ti to nakonec adoptovali a vzali za své, potřebné a běžné.

Jak bychom měli individuálně začít každý u sebe?

Začít může každý třeba přečtením tohoto článku a prvním zamyšlením nad tím, zda nám vyhovuje současné nastavení. Zda nám bezedné nakupování opravdu přináší DLOUHODOBĚ radost a potěšení. Zda jsme bohatší, zdravější a máme lepší vztahy s našimi blízkými díky tomu, že si nakupujeme oblečení. Pokud je odpověď ‘ne’, spustí se každému automaticky v hlavě program hledání lepšího řešení.  

Jak jste začala myslet „jinak“ vy osobně?

U mě to uvědomění přišlo přes mou kariéru. Pracovala jsem v ohromném obchodním domě a měla jsem na starosti vedení zakázek na druhém konci světa. Denně jsem psala emaily a honila jsem naše dodavatele, aby dodali rychleji, levněji, kvalitněji za stejné peníze. A do toho jsem si přečetla v odborném tisku to, co jsem už dlouho tušila, ale nechtěla jsem si to přiznat. V Bangladéši se móda vyrábí v podmínkách novodobého otroctví. Pracují tam děti. Prostředí je tak zamořené pesticidy, že se ženám rodí postižená miminka a ony potom jen čekají, až zemřou.

Pracovala jste v prestižním britském obchodním domě Gallerie Lafayette a tam jsem odhalila krutou pravdu o módním byznysu. O co šlo?

O to nevědomí. Nikdo z mých kolegů, ani já, jsme nevěděli, kde a jak se oblečení vyrábí. Firma se to snažila korigovat tím, že dodavatelé podepisovali prohlášení, ve kterém se zavazovali dodržovat naše standardy, ale já věděla z předešlých pracovních zkušeností, že pro zakázku dodavatelé podepíší a slíbí cokoliv. Uvědomila jsem si, že je pokrytectví omlouvat se tím, že zrovna naši dodavatelé jsou lepší, že zrovna já ty zakázky posílám do bezpečných továren, kde jsou spokojení a dobře placení zaměstnanci. Kde a jak se to oblečení opravdu šilo, to nikdo nevěděl.

Skutečně jste si už víc jak pět let nekoupila nic nového na sebe, jak jste uvedla v jednom rozhovoru?

Nene, před nedávnem jsem to porušila a koupila jsem si nové bačkory. Jsou z recyklované vlny. Šité, žádné lepidlo. Jsou vyrobené ve Francii a dál recyklovatelné. A také nové ponožky jsem si koupila, z organické bavlny. Jinak je asi nutno říci, že jsem dostala třeba náhrdelník od Rolling Hooks, mikinu od La Petite Mort a ještě jedny ponožky od Bohempie. Takže ne, že by se mi v šatníku neobjevilo nic nového, ale je pravda, že jsem si nic nekoupila.

 

Pokračování článku a mnoho dalšího naleznete v aktuálním Fashion Retail 4Q 2017…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *